O Pavlovi jsem se dozvěděl od své známé.Včera Pavla navštívil a byl jsem velice mile překvapen.Človek jako Já neuvěří pokud to nezažije.Diky schopnostem které Pavel má ,jsem odjižděl jako znovuzrozeny.Děkuju Pavlovi za ziskani fyzické tak i duševní energie.
Pavla můžu všem lidem jen vřele a ze srdce doporučit.Vnímám to jako velké štěstí a dar, že jsem měl tu čest takového člověka poznat.Už při odchodu jsem se těšil na další setkání. S pozdravem Jirka

O Pavlíkovi jsem se dozvěděla, když jsem sháněla alternativní pomoc pro moji mámu, která měla v létě obrovské psychické problémy. Jelikož jsem mamku nechtěla posílat někam, kde to ani jedna neznáme, zkusila jsem jít k Pavlíkovi nejprve já.
Mimo to, že je Pavlík neskutečně příjemný a pozitivně naladěný mladý muž, dostalo se mi u něj neobvyklého uklidnění. Když jsem za ním jela, neměla jsem žádný zásadní problém, pouze mě trápila mamka a to, že mě nic netěšilo. Od Pavlíka jsem odjížděla pozitivně naladěná, usměvavá a hlavně s veselým pohledem na svět, byla jsem tak klidná, takový pocit jsem nikdy nepoznala.  Pavlík mě nadchnul tak moc, že jsem k němu ihned poslala i mamku, které mimochodem také moc pomohl, z problémů se celkem hladce dostala, našla si novou práci a je šťastná. Také Pavlíkovi děkuji za to, že mi pomohl hnout s mým životem. Po několika letech zklamání a bloumání jsem si našla přítele, se kterým jsem opravdu šťastná a poprvé v životě, ve svých 20 letech, jsem poznala, co je to opravdu milovat.
Pavlíkovi jsem zavázána a proto ho doporučuji kudy chodím!

Hezký den všem! Pája je můj průvodce, přítel na telefonu, rádce, velká podpora. Jsem vděčná, že nás osud propojil a já tak můžu nasávat a učit se prostému a šťastnému bytí od takového mistra. Již dříve jsem jeho služby ráda využila a po jeho terapii mi bylo vždy krásně, lehce, tak svobodně. Člověk od něj odchází o 10 kg lehčí (pocitově 😀) a s úsměvem od ucha k uchu.
Loni jsem měla náhle velké zdravotní problémy a Pája mi byl opět velkou oporou. Jeho terapie mě úžasně ladily a pomáhaly mi hledat svou vlastní cestu. Postupně mě učil jít víc do hloubky a být sama sebou. Vlastně pořád mi to ukazuje 🙂 Energie a vlny, které prochází jeho rukama, jsou úžasné, osvobozující, uzdravující. Je s podivem, jak je člověk cítí, i když se ho vlastně fyzicky vůbec nedotknou. Děkuji, Pájo, za vše, co pro mě děláš, moc si toho vážím!

Každý si ve svém životě hledáme svoji cestu, nebo alespoň její směr. Protože každému z nás se může stát, že ho ztratíme. Prosím dovolte mi, abych se vám představila. Mé jméno je Lily, někdy se možná dostanu k tomu, jak jsem ke svému jménu přišla. Teď to ještě nebude. Jsem studentka třetího ročníku bakalářského studia. Procházela jsem si životní krizí, kdy jsem už občas nevěděla kdo jsem. Nenáviděla jsem svoje tělo, nenáviděla jsem sebe sama. Jeden lepší den jsem si uvědomila, že takhle dál to nejde. Přemýšlela jsem o tom, co bych pro sebe mohla udělat, abych se měla alespoň trochu ráda. V Jihlavě, kde studuji jsem objevila salon, díky kterému jsem se mohla objednat online a nemusela se stresovat telefonickou komunikací. V té době jsem se často při komunikaci styděla a bála se že budu blábolit a tak podobně, když jsem se měla někam objednat. V salonu jsem nejprve navštívila kadeřnictví a poté jiný den kosmetiku.

Z kadeřnictví jsem poprvé odcházela nadšená, možná je to nepochopitelné, ale ženy s kudrnatými vlasy jistě pochopí. Konečně se někomu podařila zkrotit moje hříva a já nemusela odcházet s kapucí na hlavě. Byla jsem odhodlaná vyzkoušet další služby, v tom jsem uviděla nápis „Harmonizační terapie“. Myslela jsem si že to bude nějaká blbost, ale přesto jsem to rozklikla. Bylo to už dlouho, co jsem navštěvovala člověka s podobnými službami. Měla jsem z této terapie trochu obavy, protože v minulosti člověk kterého jsem navštěvovala mi hodně ublížil, doslova mě to rozsekalo na milion kousků.

Zhruba asi dva týdny jsem váhala zda tu „Harmonizační terapii“ navštívit. Nedalo mi to a jeden páteční večer jsem se objednala, protože jsem pořád dokola o tom přemýšlela a takhle dál to nešlo. Přišel den D, už od rána jsem byla trochu nervózní, ale zároveň zvědavá. Dorazila jsem do salonu, trochu rozklepaná, co se asi bude dít. Otevřely se dveře a já uviděla velice milého pána, byl to Pavlík. S bídou jsem pozdravila a nedokázala moc mluvit. V jeho očích jsem viděla zlaté třpytky, které taky potom poletovaly kolem jeho obličeje. Pořád jsem se dívala do jeho očí, nevím jak jsem to dokázala, protože mi většinou dlouhý oční kontakt nebývá moc příjemný, ale tohle byla výjimka.
Terapie začala s tím, že jsem nepotřebovala řešit něco konkrétního. Jakmile jsem zavřela oči, začalo se ve mně prát spoustu pocitů. Začaly mi téct první slzy, Pavlík neváhal, a vložil mi do ruky kapesník. V tu chvíli jsem začala plakat ještě víc, protože si nepamatuji, že by pro mně někdo udělal takové gesto. Byl to moment, kdy jsem cítila pochopení a cítila se, že je v pořádku projevit svoji slabost. Bylo to tak silné, že nebylo třeba něco říkat. Tady bych měla malý tip pro dámy, pokud se chystáte na terapii, makeup si schovejte na jiné příležitosti. Protože já byla odvážná a naivně si myslela, že plakat nebudu. To jsem se hodně spletla, vypadala jsem potom jako rozteklej obraz :-D. Tady vás nikdo nesoudí a můžete být sami sebou. Však jsme nejkrásnější tak, jak nás příroda stvořila.
Během terapie mě Pavlík držel za nohy, pak jsem cítila jak kolem mě někdo prošel. Říkala jsem si že to není možné, pořád jsem cítila jak mě někdo drží za nohy. Nenápadně jsem pootevřela oči a viděla jsem, že Pavlík je za moji hlavou a za nohy mě nikdo nedrží. Byl to trochu šok, protože jsem si říkala jestli s námi v salonu není někdo další, ale nebyl. I tak jsem věděla, že je to v pořádku, i když to bylo trochu děsivé musím přiznat :-D. Ke konci terapie jsem cítila ,že potřebuji obejmout. Jako první mě napadlo že bych se zeptala Pavlíka, pak jsem si říkala vždyť mě vůbec nezná. Bude si určitě myslet cizí holka a chce se hned po něm sápat. Tak jsem naznala, že se ptát raději nebudu. Po skončení terapie, kdy jsem se rozkoukávala v sedě na lehátku a poté se postavila na vlastní nohy se mě Pavlík zeptal, jestli mě může obejmout. S radostí jsem objetí přijala.
První den ráno po terapii jsem se cítila tak skvěle jak už dlouho ne. Měla jsem tak dobrou náladu a pořád jsem se smála, že jsem občas měla pocit že mi koutky lítají někde vedle uších. Poté ve škole, se mě ptala kamarádka co jsem si přidala do kávy, že mám tak dobrou náladu. Odpověď byla, že nic a za hodinu, co vedle mě jen seděla, se mi ji podařilo nakazit takovým způsobem, že po konci přednášky jsme obě vyprskly smíchy nahlas.
V tuhle chvíli se u mě začali dít změny, postupně jsem si začala uvědomovat, že mám svoji cenu, učila jsem se mít ráda svoje tělo a stále se učím. Holky i když ráno vstanete s vrabčím hnízdě na hlavě a celá opuchlá z nedostatku spánku, podívejte se na sebe a řekněte si, že jste kočka. Mě tohle po ránu vždy pobaví. Po terapii jsem začala přemýšlet úplně jinak. Samozřejmě že každý den není sluníčkový a „Dny blbec“ z našich životů nezmizí, alespoň se na ně zkusíte dívat z jiného úhlu.
Tímto bych Pavlíkovi chtěla poděkovat za to, že mě požádal o to, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost a doufám, že se nezlobí, že ho oslovuji zdrobněle.
Přeji všem, ať se vám uleví alespoň z části, tak jako mě a neváhejte s první terapií tak jako já.
S láskou